Záhada svérazských topazů

V roce 1988 publikoval J. Záloha ve Výběru prací členů historického klubu při Jihočeském muzeu (Záloha 1988) zajímavý článek týkající se pokusu o těžbu topazů u obce Svéraz na Českokrumlovsku. V podstatě se jednalo o přepis historické zprávy uložené ve Státním oblastním archivu v Třeboni, pobočka Český Krumlov. Ve zprávě se uvádí, že někdy krátce před rokem 1763 se u Svérazu nalezly topazy. Ředitel panství Ambrožovský v doprovodu jezuity Fuhrmanna z krumlovské koleje a místního faráře Knappema se vydali obhlédnout místo nálezu a nashromáždili 6 centýřů (336 kg!) topazů, z nichž většina byla zarostlá v křemeni a jen polovina tohoto množství za něco stála. Ředitel vybral šest nejlepších kamenů s tím, že by se měly nechat vybrousit. Zároveň si uvědomil, že bude nutné najít metodu, jak topazy oddělovat od ostatní masy, neboť se pouhým vytloukáním poškozovaly. Na pokyn z Vídně pak Ambrožovský poslal knížeti Schwarzenberkovi, jemuž náleželo výhradní kutací právo na jeho panství, dvě nejlepší ukázky topazů, z nichž jeden byl zbarven do modra a druhý do červena. Následujícího roku 1764 dal kníže povolení k pátrání po drahých kamenech řezáči kamene z vídeňského císařského kabinetu Kristiánovi Hauptovi. Ten počátkem září přijel do Českého Krumlova a hned se s Ambrožovským vypravil do Svérazu. Tam dali vykopat příkop v délce 6 sáhů a šířce 3 sáhů (zhruba 11 × 5½ m) a v něm nalezli množství krásných kamenů. Naložili je na tři povozy a odvezli do Českého Krumlova. Kameny byly údajně obdivuhodně čisté a tvrdé, takže Haupt byl přímo nadšený a žádal, aby se kopalo dál a hlouběji, neboť čím byly kameny hlouběji, tím byly kvalitnější. O kamenech se dozvěděl pražský řezáč Jan Kraus a při jednání s Ambrožovským sliboval, že by se za libru kamene (zhruba 0,5 kg) dala docílit cena jednoho zlatého, tedy za centýř (56 kg) asi 100 zlatých. K dalšímu posouzení jakosti topazů byl přizván báňský ředitel a odborník Schindler z Ratibořských Hor. Ten navrhoval, že by se z topazů daly vyřezávat přívěsky na krk, drbátka, knoflíky, přezky na boty apod. O nálezu topazů se v krátké době rozšířili zprávy do okolí a několik řezáčů žádalo zaslání pěti až šesti centýřů vybraných kusů barvy bílé, žluté a světle hnědé. Zásoby kamene se však v létě vyčerpaly, takže Ambrožovský nemohl další zájemce uspokojovat. Nemohl vyhovět v plném rozsahu ani přání knížete a poslal mu jen jeden centýř a 50 liber čistých topazů. Kníže se zaslaným materiálem nebyl spokojen a vytýkal Ambrožovskému, že mu poslal jen drobnou suť. Krystaly není třeba z balvanů vytloukat, protože si tuto práci udělají sami řezáči. Přišlo jaro, ale ať se Ambrožovský snažil, jak mohl, na nové žíly se nepřišlo, a tak nezbylo než od dalších prací upustit. Co se vlastně u Svérazu kopalo? Jako topaz se kromě samotného topazu sensu stricto označovaly v 18. a 19. století i jiné minerály. Termínem „český topaz“ nebo „západní (okcidentální) topaz se označoval citrín nebo do žluta vypálený ametyst (Otto 1906), podobně též „zlatý topaz“ (Kopecký 1916). „Orientální topaz“ označoval žlutý korund a „španělský topaz“ hnědý křemen, tedy záhnědu (Kopecký, op. cit.), kdežto Zepharovich (1859) označuje záhnědu jako „rauchtopas“. Vzhledem k objemu vytěženého materiálu je nepravděpodobné, že by se jednalo o topaz sensu stricto. Zarážející je však zmínka, že topazy byly zarostlé v křemeni. Že by se jednalo o křemen zarostlý v křemeni? To nedává smysl. Také zmínka o barvě do modra a do červena moc neukazuje na citrín nebo záhnědu. Že by ametyst? Vzhledem k množství se dá vyloučit také korund, i když do části katastrálního území Svérazu zasahuje kaplická jednotka, ve které se korund vázaný na andalusit vyskytuje. Takže nejpravděpodobnější bude přeci jen křemen. Pokud by se jednalo o záhnědu, pak se nabízí sekreční křemen, který je pro kaplickou jednotku typický a dá se najít ve velkých blocích. Například u Svatoniny Lhoty byly až metrové balvany tvořené částečně čistou záhnědou. Problém je, že sekreční křemen netvoří krystaly, o kterých se zpráva zmiňuje. Takže zbývá žilný křemen nebo pegmatit. Rozhodli jsme se najít místo, kde byly ony topazy dobývány. Svéraz (německy Tweras) je malá vesnice, část obce Bohdalovice, ležící asi 10 km jjz. od Českého Krumlova. V současnosti čítá asi 19 adres, v minulosti se však jednalo o samostatnou obec, pod kterou spadalo dalších asi deset osad. Tehdejší katastrální území má rozlohu přes 30 km2. Propátrat celou takto rozlehlou oblast bylo nad naše síly. Proto první, kam jsme se obrátili, byla geologická mapa. Obec Svéraz leží přesně na hranici kaplické a monotónní (ostrongské) jednotky a žádné křemenné žíly nebo pegmatit v okolí vymapované nejsou. Napadlo nás zaměřit se na místa, jejichž názvy naznačují nějakou souvislost s kutáním, jako např. „Kutiska“, „Jámy“, „Na dolech“ apod. Na současné mapě jsme žádné takové místo nenašli. Na katastrální mapě z roku 1826 jsme však našli les s německým názvem Minenberg. Minen znamená v hornickém slangu důl (Steigerová et al. 2006) a berg znamená hora. „Hora, kde se dolovalo“. To znělo povzbudivě. Po sesouhlasení historické mapy s geologickou se ukázalo, že Minenberg leží v pestré (drosendorfské) jednotce. Geologická situace je zde rozmanitější, ale ani zde není vymapovaná žádná křemenná žíla ani pegmatit. Základní horninou je zde biotit-sillimanitická pararula, s vložkami erlanů, amfibolitů a diorit-tonalitů. Nic víc jsme pro přípravu udělat nemohli, takže nezbývalo než vyrazit do terénu. Minenberg je zalesněný kopec vysoký 723 m s poměrně příkrými svahy. Průzkumu jsme věnovali celý den. Po téměř dvou hodinách pátrání jsme kousek pod vrcholem objevili jámu o rozměrech asi 3 × 3 m a hloubce necelý jeden metr, která byla očividně antropogenního původu. Jáma byla založená v pararule a nic nenaznačovalo, že by tu byl kután pegmatit nebo křemen. Necelých 50 m sz. od této jámy jsme našli další tři jámy podobné velikosti. Ze zarostlé haldičky vedle jedné z nich, se nám podařilo vyhrabat kousek horniny s žilkou šedobílého křemene mocnou asi 2 cm. Nakonec, asi 200 m sv. od vrcholu, jsme našli skutečně impozantní jámu, jejíž rozměry odpovídaly rozměrům uvedeným ve zprávě. Jáma byla, podobně jako všechny předchozí, založená v pararule a nepodařilo se nám objevit žádné indicie svědčící o těžbě pegmatitu nebo křemene. Pátráni jsme zakončili opečením špekáčků. Záhadu svérazských topazů se nám rozluštit nepodařilo. Nemáme ani jistotu, že jsme pátrali na správném místě. Jestli se u Svérazu kopaly záhnědy z pegmatitu nebo něco jiného, se asi už nedovíme. Nicméně jsme strávili příjemný den v přírodě a o to nám šlo především. [b]Literatura[/b] [b]Kopecký K. (1916):[/b] Mineralogie. – I. L. Kober, 263. Praha. [b]Otto J. (1906):[/b] Ottův slovník naučný, díl 25. T–Tzschirner. – Nakladatelství Otto, 1–995. Praha. [b]Steigerová M. etal. (2006): [/b]Německo-český česko-německý studijní slovník. – Nakladatelství Olomouc s r. o., 1–1147. [b]Záloha J. (1988):[/b] Pokusy o těžbu topasů u Svérazu. – Výběr z prací členů historického klubu při JčM, 25, 4, 32–34. České Budějovice. [b]Zepharovich von V. R. (1859):[/b] Mineralogisches lexicon für das Kaiserthum Österreich. – Braumüller, 1–627. Wien. Původní prameny jsou uložené ve Státním oblastním Archivu v Třeboni, pobočka Český Krumlov. Jedná se o Fond Velkostatek Český Krumlov, sign. I 7Bg 4k a Fond Schwarzenberská ústřední kancelář sign. A 6Bg 2a/1.