Síra

Síra je námá celkem ve třech modifikacích. Nejhojnější je modifikace rombická, nebo-li síra alfa. Ta je za obyčejné teploty stálá. Síra beta, případně síra gama se může vyskytovat jen na sopkách nebo na hořících haldách. Síra hoří namodralým plamenem a při hoření uvolňuje čpavý kysličník siřičitý. Této vlastnosti si lidé všimli už ve starověku a používali síru k rozličným účelům. V 18. století se učenci domnívali, že hořlavost síry je způsobena příměsí hořlavé látky - flogistonu. Teprve roku 1809 bylo zjištěno, že síra je prvek (S - sulphur). V přírodě je síra rozšířená zejména ve sloučeninách - sirnících a sirných solích. Vzniká různými pochody. Mohutná ložiska vznikají např. odkysličováním ložisek síranů, vylučováním z horkých pramenů, sublimací ze sopečných plynů aj. Vzácná jihočeská síra vzniká rozkladem pyritu za předpokladu, že se kov okysličuje rychleji než síra. U Nové Bystřice obsahuje hornina až několik centimetrů velká zrna pyritu. Ta se okysličují a volná síra zůstává jako drobné žluté krystalky v dutinách po rozloženém pyritu.