Podzim v Novohradském podhůří

Rok se sešel s rokem, léto pomalu odplynulo a mně spolu s mými kamarády  začalo být smutno jednak po Jirkovo chalupě, na které jsme loni strávili několik nádherných víkendů, a zadruhé po lokalitách, které se v jejím blízkém okolí vyskytují. Letos byla  dlouhá zima , po ní přišlo v krátké době léto a najednou jsme zjistili, že jsme toho na šutrákách  moc nestihli. Bylo zapotřebí s tím rychle něco udělat! Po mailové smršti, která obvykle začíná krátkým pozváním na akci a končívá snůškou do absurdna dovedených připomínek a legrácek, jsme se na konci září sešli v Meziluží. Z dalekého severu dorazil se svým teréňákem i Zbyněk  a tak mohla za vůně krkovičky z Jirkovo udírny, Tullamorky a Kozla začít válečná porada o opětovné otvírce nedaleké křemenné žíly. Jirka, nenechaje nic náhodě, nám ukázal krystaly sesbírané na nedávno posečeném poli s přesným vyznačením místa jejich výskytu. Po  bezvadném večeru u kytary a mých chabých pokusů hry na foukací harmoniku jsme ráno spolu s našimi čtyřmi juniory dorazili na místo. Já s Petrem jsme si vyzkoušeli jízdu po poli na Zbyňkovo monstrtraku, což nás velmi bavilo a málem jsme zapomněli na vyhledávání kamenů. Pokáráni Jirkou jsme ukončili blbnutí na teréňáku a začali jsme s vyhledáváním ložiska s křemeny.                                                                                                                                                                               První sonda na místě výskytu volných krystalů vyšla naprázdno. Následovala krátká porada a druhý pokus. Říká se, že štěstí přeje připraveným a asi na tom něco bude, protože napodruhé se nám podařilo zastihnout  asi jeden metr hluboko masivní křemen s náznaky krystalů. O kus dál narazily naše cepíny na odlišně zbarvenou zeminu, ze které začaly vzápětí vypadávat pěkné, volné krystaly. Nebyly kdovíjak velké ale překvapily nás svou čistotou a lehkým žlutým zabarvením způsobeným přítomností oxidů železa. Nedosti na tom měly některé z nich žezlovitý vývoj ! Obzvláště hnusné počasí a přítomnost nového ložiska krystalovaného křemene byly důvodem načít další Tullamorku. Určili jsme směr dutiny a po nějakém čase se nám podařilo obkopat celé lože. Opatrně jsme vybírali jeden krystal za druhým a k naší radosti se s postupující hloubkou začaly krystaly shlukovat do pěkných krajzen. Jedna skupina pracovala na dobývání dutiny, další skládali  kameny do přepravek a plastových kyblíků. Naštěstí byly krajzny obaleny mazlavým jílem a nedocházelo tak k jejich zbytečnému poškození. Nic však netrvá věčně a tak se i naše dutina začala pomalu zavírat. Ještě se nám podařilo vydobýt pár vzorků ale cenou za to bylo poškození jiných. Pomalu se začalo šeřit a opět se spustil déšť, který nás milostivě během celého dne míjel. Špinaví a unavení jsme dojeli na Jirkovo chalupu, kde volně pobíhali naši mírně zdivočelí a hladoví junioři, kteří s námi celkem rozumně odmítli trávit celý den na rozbahněném poli. Je i sebe jsme odměnili bohatou večeří v Horní Stropnici. Večerní posezení u krbu s pívem bylo příjemnou tečkou za těžkým dnem. Druhý den naší výpravy byl ve znamení dalšího průzkumu na ložisku. Tentokrát jsme si určili směr žíly a v takto vytipovaném směru jsme provedli několik sond. Asi dvakrát jsme na žílu narazili ale jednalo se jen o masivní křemen s několika málo dutinkami nebo jinde zase žíla úplně zmizela . Počasí bylo horší než v sobotu a pomalu jsme začali mít všeho plné kecky. Rozhodli jsme se pro poslední pokus a tak jsme v předpokládaném směru vykopali poslední sondu. Najednou se na nás nehluboko pod ornicí vysypaly drobné, dlouze prizmatické krystaly kouřových záhněd, často shluknuté do pěkných drůzek , z nichž největší měly plochu velkou asi jako dlaň. Opravdu velmi roztomilý materiál ! Dutina se však začala poměrně brzy  uzavírat, žíla velmi rychle přešla do litého křemene a značně se zúžila. Jámu a její okolí jsme tedy uvedli do původního stavu a promoklí jsme se došourali na základnu. Oběd v Horní Stropnici byl blahodárným balzámem na naše zmrzlá, nezadržitelně chátrající těla. Tak třeba ještě někdy příště !