Zimní vltavínování

Na sklonku nebývale teplého listopadu jsme si chtěli ještě jednou užít pěkného sbírání kamenů a tak jsme vymýšleli, kam se zavrtat a kde se dosyta vyřádit, než nastane, alespoň pro mně, protivné zimní období. Měli jsme možnost navštívit známou lokalitu vltavínů a tak jsme si udělali volno na tento vskutku sběratelský svátek. Příroda a lesní a vodní běsové však asi usoudili, že  nám už byli nakloněni až dost a tak se začalo pomalu, ale nezadržitelně kazit počasí. Ještě před 14 – ti dny jsme běhali po poli v tričku a najednou byla den ze dne větší zima. Inu listopad. Každý den jsem sledoval předpověď počasí a bylo jasné, že tentokrát to na triko nebude, pokud to vůbec  na něco bude . Zatím se zdálo, že to bude na ….Přišel sníh a mráz, ale jen slaboši ustoupí před překážkou a tak jsme se ve stanovený čas ráno sešli u pískovny. Dva z našich kamarádů kvůli pracovním povinnostem nedorazili a tak jsme v omezené skupince Jirka, Martina, Láďa, Honza,  a já vyrazili k místu, kde se ještě daly najít nějaké zelené kamínky. Z Moravy dorazil Jindra s přítelkyní a tlupa byla kompletní. Ranní mráz jemně tahal za uši, ale tyto nepříjemné pocity byly rychle zahnány doneseným svařákem, který Láďa ochotně připravil ve velké termosce. Příroda a běsové byli také smířlivější a tak  záhy z mraků vykouklo sluníčko, které se na nás smálo celý zbytek dne. Sluníčko se smálo na nás a později i nám, když jsme se zpočátku nadšeně, později už značně unaveně snažili odhazovat písek z vykopaných vrstev, které, ač velmi slibné, ne a ne vydat nějaký hezký kámen. Pravda, pár střípků se nám najít povedlo, ale upřímně řečeno – nic moc. Největší radost měla Martina, které jsem věnoval první nález a dokonce jí to přimělo nadšeně bušit cepínem do vrstvy, ze které kamínek vypadl. Zpočátku byla každá rána směřovaná jinam, ale po mé instruktáži se zapracovala a odvedla slušný kus práce. Nakonec se nám přeci jen povedlo nějaký vltoš nalézt. Největší úspěch měl Láďa, který si v klidu soukromničil stranou kolektivu a kterému se na úplný závěr povedlo na jeden kop ( ! ) nalézt hned čtyři kameny vedle sebe. Sluníčko začalo zacházet za les a tak jsme se unavení ale spokojení  z krásného dne doploužili k autům. Rozlučka a společné foto byly poslední tečkou za nádherným zimním dnem.