Výroční zasedání redakce Minerálu

Konečně nastalo v plné síle jaro, ptáci začali hulákat  a slunce se objevovalo na obloze déle než půl hodiny. Přišel čas uspořádat další, v pořadí již páté a tudíž jubilejní, výjezdní zasedání redakce našeho časopisu MINERÁL. Pro tentokrát byla po všeobecné shodě ( až na mně, já navrhoval křemeny ) zvolena oblast Ratibořicko - Vožického rudního revíru. Ubytováni jsme byli v penzionu EDEN v Chotovinách. Název penziónu navozoval očekávání všelijakých netušených překvapení, z nichž nás záhy vyvedl jeho lehce ošuntělý zevnějšek. Ale to byla jen nepatrná skvrnka na kráse, neboť uvnitř skrýval penzión celkem útulnou hospůdku se salonkem a ubytováním na velmi sympatické úrovni. Navíc by nabízené čtyři druhy  piv  uchlácholily každého potenciálního reptala.Společenský večer se nesl v pohodovém duchu vyprávění starých i neznámých historek, vždy trochu pozměněných. Inu, tak vznikají legendy. Důležité je, že se jim každý rok chechtáme stejně, jako bychom je slyšeli poprvé, zvláště pokud je vypráví náš lidový vypravěč Zbyněk, který v tomto disponuje výjimečným talentem. A tak se naše sestava, bohužel bez Ládi Musila, zaneprázdněného pracovními povinnostmi : Redakce :bavila vyprávěním o bývalých i ne tak dávných návštěvách Vožického rudního revíru. Myšičkář vyndal staré plány důlních děl a nad nimi jsme se seznamovali s historií a průběhem prací a snili o tom, jaké by to bylo podívat se dovnitř a mít možnost sbírat vzorky v době největšího rozkvětu revíru.V sobotu jsme vyrazili obhlédnout Ratibořickou část revíru. Počasí bylo velmi pěkné, obloha vymetená, ale venku na pláních foukal silný, docela ledový vítr. Bylo smutné vidět, jak se mnoho starých hald v průběhu let změnilo ve více či méně rozsáhlá smetiště. O to milejší byl pohled na koberce fialek, který se rozprostíral na jedné, jinak uvnitř odpudivé, haldě.Sobotní večer probíhal ve stejném duchu jako večer páteční, avšak bez Trafačky, kterého ( prý ) odvolaly pracovní povinnosti mimo republiku.           V něděli jsme si zajeli prohlédnout další, prakticky nenavštěvované menší haldy a porovnali jsme jejich pozice a názvy se starými mapami. Po skvělém dopoledni jsme se rozjeli domů, do různých koutů naší země. Tak zase za rok ! Zdař Bůh !