Jarní ametysty

Podobně jako v temné předpovědi slavného Choda jsme se skoro na den přesně, do roka a do dne, vrátili na lokalitu ametystu nedaleko od Milevska, kde jsme loni našli velmi zajímavý materiál vhodný k leštění  i  "jen tak "  do sbírky. K lokalitě jsme se tentokrát snažili dostat z druhé strany, abychom nemuseli překonávat nepříjemně hlubokou rokli malého potoka, nad nimž se tato lokalita nachází. Po asi půlhodině tápání, kdy navíc Láďa zdržoval sbíráním jarních bylinek či čehosi podobného, jsme se konečně trefili. Cíl zněl jasně : najít primár, ze kterého ametystový materiál pochází.Po chvíli hrabání, kdy se Láďa trefil hned napoprvé do toho správného materiálu, se zdálo, že jsme na vytoužené žíle. Ametysty byly docela syté a tu a tam na nás z hlíny vykouklo pěkné fialové oko ohraničené svůdnou morionovou linkou. Nejednalo se však o litou křemennou žílu, zdálo se, že jde spíš o jakýsi žilník, podobný lokalitě v Přeborově. Za nějaký čas jsme uslyšeli, jak se po cestě, která vede těsně nad lokalitou, blíží auto. Nestojíce o problémy, naskákali jsme, naštěstí včas, za stromy. Auto patřilo lesní správě, což nebylo dobré, neboť bylo jisté, že se dříve či později bude vracet zpět. Aby nebyla jáma z cesty vidět, vytvořil Jirka kolem ní celkem zdařilou bariéru z větví, kterých se kolem válelo velké množství. Nebyl to marný nápad, protože auto se skutečně asi za hodinu po cestě vracelo. Opět jsme naskákali za stromy jako partyzáni a čekali, co se bude dít. Auto zpomalilo, dost nepříjemně, ale naštěstí pokračovalo dál. Buď nás tedy viděl a nechal nás být, myslíce si něco o magorech, nebo bariéra zafungovala a dotyčný lesní muž si jámy nevšiml. Každopádně už pak byl klid. Podnikli jsme sondu do dna jámy. K našemu zklamání se však ukázalo, že jsme ani tentokrát  primár netrefili. Jáma pokračovala dolů mazlavým jílem, ve kterém bylo jen pár drobných úlomků křemene. Kolem jámy jsme pak provedli několik sond se stejným výsledkem. S největší pravděpodobností se tedy jedná o křemenný rozsyp nebo žílu rozvolněnou a roznesenou do jakéhosi svahového kužele. Kdo ví. I tak vydala jáma několik hezkých kousků kamenů s ametystovými a morionovými žilami. Důležité bylo, že jsme zase po čase vypadli na vzduch do hezkého koutu přpírody. Jámu jsme zaházeli a zamaskovali, bariéru z větví rozházeli a příjemný den jsme zakončili dobrým obědem v Bernartické restauraci.