Výprava za krušnohorskými acháty

Již na výročním zasedání redakce vzklíčila myšlenka - tuším, že jsem jí zasel já - uspořádat další výpravu na krušnohorské  acháty. Přijali jsme proto pozvání našeho kamaráda Zbyňka, znalce místních poměrů, vyrazit na několik klasických lokalit achátů a ametystů v okolí Měděnce. Na vybrané lokalitě jsme měli povolení majitele pozemku provést menší kopné práce s technikou a tak nic nestálo v cestě v honbě za tamními polodrahokamy. V pátek jsme se měli sejít u Zbyňka, bydlícího nedaleko Loun. Já dorazil již ráno, abych si mohl v klidu nařezat a vyleštit několik ametystů a železáků, které se mi podařilo nedávno najít. Navíc tuto šutráckou disciplínu ovládám velmi chabě a tak jsem využil Zbyňkovo nabídky vyřádit se u něj v dílně dle libosti. Nadšen a plný optimismu jsem se po krátkém zaškolení vrhnul na pilu ( ne doslovně, samozřejmě ) a řezal jsem jak o život. Zkraje odpoledne přišla fáze broušení. To už jsem  vyřadil X kamenů, které přijdou na řadu někdy v budoucnu. Asi v sedm večer mně přišli pozdravit u leštičky ostatní kamarádi, kteří dorazili z Brna, kde na přírodovědecké fakultě rozšiřují své znalosti z geologie. Našli zoufalce, tedy mně, na pokraji sil, který v záchvatu nadšení zapoměl na jídlo i čas a který stačil zkonzumovat pouze pár plechovkových Kozlů. Od hlavy k patě zasviněného od brusiva, ale šťastného. Až zase příště někde uvidím nějaký kvalitně vyleštěný kámen, vzpomenu si, jaká je to dřina a umění ! ( Až v neděli jsem zjistil, že zdaleka ne všechno jsem vybrousil a vyleštil kvalitně. Sotva polovinu ! )Večer jsme proklábosili v místní hospůdce a završili jsme jej ve Zyňkovo šutráckém hnízdě nad lahví naší oblíbené Tullamore Dew. Láďa usnul skoro okamžitě, já nedlouho po něm. Prý. Unavení jak štěňata jsme šli spát tentokrát poměrně brzy za zvuku Láďovo a Davidovo unissono chrápání.Výsledky byly sice slibné  ale  nakonec to žádná sláva nebyla. Kdo ví, jak se těch pár kamenů, které jsme nakonec našli, na tu malou zarostlou haldičku dostalo. Lokalitu jsme tedy opustili a jeli jsme se podívat na světoznámou lokalitu, dnes už téměř zaniklou, tzv.červenou Halži. Láďa si ke své radosti našel sice nevelký, přesto pěkný kamínek bleskového achátu. Cestou domů jsme se ještě stavili na lokalitě Mýtinka, na výchozu skarnů, kde se dají nalézt zajímavé ukázky epidotů, diopsidů, granátu, albitu, amfibolu, magnetitu (?) a další řady černo - šedo - zelených sajrajtů odlišitelných od sebe jen po RTG analýze. Láďa s Petrem se nejdříve vyblbli při vylamování asi tunového kamene ze skály a my ostatní následně při snaze zachránit Láďovo kladívko, které zapadlo do více jak metr hluboké škvíry.Po návratu domů jsme se za hromobití zúčastnili u Zbyňka velmi skvělé grilovačky v režii jeho milé ženy Radky. Kluci odjeli ještě toho večera domů a já zůstal do druhého dne, abych jednak doleštil své kameny a abychom se Zbyňkem zjistili, že kameny, které jsme minulý den vykopali, stojí skutečně za ...  .Ale nevadí. I tak to byla skvělá akce v nádherné přírodě. Ještě nyní, když píšu tyto řádky, mě bolí  ramena, ruce  a prsty od leštičky. Ale zase umím něco nového !Zdař Bůh !