Letošní výpravy na dutinové pegmatity

Jak jsme prorokovali minulý podzim, letos jsme se poprvé vrátili na svá oblíbená pole v širším okolí Kovářova už na jaře místo až na podzim. A tento víkend, na sklonku léta jsme se vypravili znovu.   Jarní výpravy přinesly úspěchy tak napůl. První, spíše orientační rekognoskaci jsem podstoupil já a Jakub Lukášek. Každý jsme objevili po jednom nenápadném pegmatitovém rozsypu, které ukazovali na přítomnost spíše menších žilek s menšími dutinkami. Následující jarní výpravy se zůčastnili: David Kříž ml., Petr Rajlich, já a na chvilku za námi zaskočil Zdeněk Moravec. Tentokráte jsme, adekvátně dle stavu polí, hledali zase trochu jinde. Na prvním zoraném poli jsem hned našel několik více či méně omletých krystalů záhněd. Zprvu slibné indicie nás však nikam nedovedli, neb pole proti vrstevnici, odkud mohl materiál pocházet bylo "zamořené" řepkou. Přesunuli jsme se dále. Zde bodoval David, ale jeho nálezy byly tolik rozptýlené, že primár opět nebyl k dohledání. Asi nejslibnější místo natrefil Petr, který nalezl největší krystaly a jejich úlomky a zelený draselný živec. Ani zde jsme však po vykopání několika sond pegmatit nezastihli. Nakonec, už jen já s Davidem, jsme vyrazili obhlédnout místa starších nálezů dutin s pěkně tmavými a lesklými krystaly. Místo bývalých polí nás už ale čekali jen pastviny, ohradníky, skot a jejich lejna. Výpravy nám tedy alespoň přinesly nové možnosti kde to zkoušet v budoucnu.   Uplynulý víkend bylo v plánu Lipno a staurolity. Ozval se ale David, kterému se po dlouhé době dostavilo volno. Zdeněk se mohl též uvolnit, ale Lipno už je pro něj příliš z ruky. Další výprava na Kovářov byla tedy na světě. Ráno vyjel z Českých Budějovic korodovaný, technicky diskutabilní favorit. Posádku tvořil ospalý řidič (já), který do rána čistil houby a David ml. O něco déle směrem od Milevska vyráží jiná, zachovalejší škodovka, v jejíž útrobách se nacházel Zdeněk. Cestou mě stihli pokutovat milevští policisté (prý za parkování v protisměru, což byl samozřejmně nesmysl, snažil jsem se to ukecat tím, že jsem se právě vrátil z Anglie a ještě jsem si nezvyknul), ale nakonec jsme se ve zdarví sešli na benzině před Kovářovem. Do výpravy velmi krátce vstoupil Petr Rajlich, který kolem nás projel, přibrzdil a pak zase dál uháněl na burzu do Příbrami. První slibné pole bylo opět zakryto lupeny páchnoucí řepky. Omrkli jsme místo loňských podzimních nálezů, tam však byla ještě kukuřice. Po krátkém přesunu jsme prošli několik km dalších lánů bez nijakého výsledku. Následoval další přesun. Zde se objevil rozsyp s většími omletějšími záhnědami v mělkém údolí. Šli jsme po stopě téměř kilometr do mírného svahu, čekajíce nálezy zachovalejších krystalů, které by nás dovedli až nad dutinu. Místo toho jsme nezjistili vůbec nic. Dvě hezké, zachovalejší záhnědy našel David ale obě byly nelogicky spíše dole po svahu. Zdeněk našel zajímavou kombinaci záhněda/citrín, omletější část krystalu vhodná na leštění. Poslední, spíše už zoufalý pokus bylo ověřit nenápadný rozsyp, který jsem našel na jaře. Šli jsme opět proti svahu hledat pravděpodobný primár a neustále jsme kopali a kopali sondy. Zase nic. Jen na chvilku se zdálo že jsme blízko, rozsyp byl bohatší, ale pod ním zase jen durbachit. Už jsme toho měli pomalu dost a velké množství vykopaných sond začínalo tvořit na poli jakýsi abstraktní obrazec. Propadal jsem trudu z neúspěchu, pokročilého času a ranní pokuty. Chvilku jsem si představoval jak kamarádi na Kramolíně sbírají pěkné staurolity. Z rozjímání mě vytrhnul David. Jeho intuice ho dovedla zpět do spodní části rozsypu a hle! Vykopal docela hezký krystal menší záhnědy. Přece si dneska aspoň na chvilku škrábnem. Postupně jsme obnažili část pegmatitové žíly do hloubky 70 cm, v délce 1,5 m a šířky 50 cm. Nedokopali jsme se konce pegmatitu ani dolů, ani do šířky, tekže žilka nebude až tak úplně malá. Nalezli jsme několik menších, do 5 cm krystalů záhnědy, verze s "nevhlednou krustou obecného křemene", jeden slušnější krystal živce a krystal pravděpodobně rutilu. Dutinky byly v pegmatitu nahodile. Nijak moc se to nepodobalo dosud v okolí nalezeným pegmatitům snad jen absence muskovitu a turmalínu se shoduje. Moc jsme toho nestihli, kopat jsme začali pozdě odpoledne a výkop jsme zakryli skoro až za tmy. O to větší motivace se sem ještě letos vrátit. Výprava byla tedy nakonec úspěšná, vládla spokojenost a už se moc těšíme až se sem vrátíme.