Za křemeny Strakonicka podruhé

Ještě jednou jsme se vypravili na křemennou žilku, která nedávno poskytla docela pěkné ukázky obecného křemene. V mlžném a studeném ránu jsme dorazili na lokalitu, abychom zjistili, zda žíla opravdu vyhluchla, jak se naposledy zdálo. Práce s odkrýváním jsme moc neměli , za necelou hodinku byla díra opět čistá a mohli jsme se dát do práce. Martin s Pavlem se vrhli na tu část, kde minule zůstal ještě jakýsi materiál, Zdeněk zkoušel štěstí na své straně a já s Láďou a Jirkou jsme testovali čelo díry. Počátky byly poněkud rozpačité a zvláště na Jirkovi bylo vidět určité zklamání. Avšak ve společenství profesionálů našeho formátu :) mu to dlouho nevydrželo. Pavel a Martin se opět chytli a začali tahat docela milé kousky a také Zdeněk po čase ukázal pár zajímavých drůzek. Jen my na středu jsme byli hluší. Láďa se asi hodinu celkem bezvýsledně potýkal  s velkým blokem křemene, jehož jedinou funkcí, po jeho vydobytí, bylo překážet. Já jsem vyšťourával sice pěkné, ale malé drůzky drobných krystalů, silně potažených oxidy manganu a železa. Avšak nevzdal jsme to a po čase se dutina rozšířila. S Jirkou jsme pak z ní vytáhli několik opravdu zdařilých drůz. Nakonec se na náš odžilek dobyl i Láďa z druhé strany a i on si vytáhnul pár velmi pěkných krajzen. A pak - nic. Odžilek skončil a pěkná dutina, kterou dobývali Pavel s Martinem se uzavřela. Zdeněk také skončil v rule a bylo vymalováno ! Inu, nic netrvá věčně. Místo jsme uklidili, suť překryli odkopanými drny a po společném focení a rozdělení kamenů jsme se krásným a jasným odpolednem vypravili domů.