Za Holubovskými hadci

V sobotu 5.února jsme Jirka Zikeš, Petr Welser a já vyrazili do údolí Křemežského potoka prohlédnout si výchozy hadců v přírodní rezervaci, která nese tento název - Holubovské hadce, a která je součástí CHKO Blanský les. Jednalo se jen o menší vlastivědnou vycházku s podružným cílem nalézt nějaké výskyty chrysotilu. Bohužel příliš úspěsní jsme nebyli, jen Jirka objevil pár drobných žilek ve výchozu hadce těsně nad pravým břehem potoka u náhonu malé vodní elektrárny. Zajímavým zjištěním byl pro nás výskyt koroseckých štěrků na severní hranici rezervace, který není zaznamenán na žádné geologické mapě.  Lehce humornou vložkou bylo potkání se s mladými a pěknými turistkami, když jsem s Petrem čekal na Jiřího u jednoho z velkých hadcových výchozů, kolem kterého probíhala stezka. Doteď nevím, zda se smály na nás nebo nám, každopádně jsem měl dojem, že kdyby je měly, tak dvěma stařečkům nabídly buchtu.  V silně větrném počasí jsme vyrazili na planinu proti Holubovskému mlýnu, kde se dříve chrysotil nacházel. Na místě je bohužel jen pastvina a tak se nálezy nekonaly. V rokli proti mlýnu jsme ve výchozech hadců zaznamenali hojný výskyt pyropů, prohlédli jsme si i zamřížované vstupy do štol, kde se v minulosti těžil magnezit, později určený jako dolomit. Cestou zpět jsme se stavili na oběd v hospodě u Kosovského rybníku, odkud jsem byl potupně jako prašivý pes vykázán, neb jsem si ani napotřetí správně nezapamatoval kód své Tečky. Nakonec jsem si na něho vzpomněl a po prokázání se celkovou proočkovaností, čistotou a svéprávností jsem byl připuštěn ke zkonzumování průměrné česnečky a vepřové s knedlikem. Ach jo.