Křemeny Strakonicka

V sobotu jsme se po předchozí domluvě s Vaškem a Láďou sešli na lokalitě jedné rozsáhlé křemenné žíly na Strakonicku. Jirka s Davidem odfčeli do Prahy na burzu, já jsem se v týdnu také rozhodoval, čemu dám přednost. Počasí bylo celý týden vachrlaté, ale to, co nám poskytla lednová sobota se opravdu vydařilo. Skoro celý den svítilo slunko a schovaní přes den za mezí ve svahu a ještě zakopaní v díře nám nevadil ani vítr.  Prohlédli jsme starou kopálnu na opačném konci křemenné žíly v lese, která by dle slov Vaška měla garantovat zajímavé nálezy, ale její obnovení by asi ve třech lidech a krátkém čase do setmění stálo mnoho úsilí s nejistým výsledkem. Pravda je, že vzorek, který přivezl Vašek ukázat z předchozího kopání nebyl špatný. Nakonec jsme rozhodli pro jiné místo. Že jsme udělali dobře nám potvdil i zelený mužík, který na nás vyskočil z projíždějícího auta, když jsme se u aut pod lesem převlékali do pracovního. A je to v haj..u, blesklo mi okamžitě hlavou a nechápal jsem, jak nás na takovém místě a v sobotu ráno může někdo hned vyčuchat a prudit. Vidina nepříjemné diskuze se k nám však blížila od cesty zcela nekompromisně.    "Jdete na dřevo?" povykoval už z dálky. "Nenene, na dřevo vám nejdeme" ujišťoval pohotově Vašek. "My vám asi parkujeme na pozemku, že?" snažil se ještě doplnit, aby zmírnil příchozího. "Ale kdeže," mávnul rukou myslivecký fousáč "chystáme se tady zatahovat na divočáky, tak aby se tu někdo nemotal" dodal. No, a byli jsme rozhodnuti. Kulí ji opravdu nikdo z nás chytit netoužil, takže jsme spakovali vercajk a vyrazili na opačný konec žíly protějšího kopce, s jistotou dostatečné vzdálenosti od šílených lovců divokých prasat. Lokalita se nachází ve svahu, značně zarostlá křovím, šípkovým trním a jiným neřádem. Naštěstí tomu všemu Vaškova mačeta rychle domluvila, zvolili jsme strategii skrývky i směru kopání. Po nějaké hodince už se rozprostřená plachta plnila vzorečky křemenných drůz různých tvarů, variet i velikostí. Opravdu na málokterém místě je variabilita tak široká. Od klasických hradbáčů, jednotlivé špičáky až po hypo srůsty čistého, mléčně bílého, hnědého či zakaleného křemene, včetně jednostranně potažených drůz limonitem či směsí barev železa či manganu barvící krystaly ve škále od žlutavé přes hnědou až hnědočervenou barvu. Odpoledne se za námi stavil Jirka s Davidem, kteří se vraceli z pražské burzy. Tak jsme výpravu završili vzájemným klábosením na moc pěkném místě a za velmi příjemného počasí. Odpoledne jsme vzorky nahrubo přečistili, každý si vybral několik těch pěkných a ostatní jsme zanechali na vykopané haldě, ať taky udělají radost jiným sběratelům. Každý měl tak 3 velmi slušné a něco okolo pěti vzorků druhé kategorie. Ale uvidí se, až se to doma umyje a dočistí. Každopádně se výprava podařila a všichni jsme se spokojeni rozjeli domů.